17. listopadu 2015

Sarah J. Maas – Skleněný trůn

S menším opožděním oproti ostatním přicházím i já s recenzí na senzaci, která se před nějakou dobou objevila na pultech našich knihkupectví.
Je Skleněný trůn opravdu tak dobrý, jak se tvrdí? Nebo jde spíš o další nafouknutou bublinu? Pojďte si přečíst recenzi.

Knihu Skleněný trůn od autorky Sarah J. Maas vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2015. Přeložila Ivana Svobodová.

Oficiální anotace: Srdce z ledu. Vůle z oceli. Nelítostný boj začíná.
V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.
Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.


***

Úvodní stránky nás vítají pohostinným prostředím dolů Endovieru ve fiktivní zemi zvané Adarlan. Místní solná oblast se vyznačuje především velmi vysokou úmrtností lidí, kteří sem byli zavření coby bezplatná pracovní síla. Stávají se z nich stroje bez názoru, kteří většinou nepřežijí rok. Celaena Sardothien, v celém Adarlanu známá jako jedna z nejnebezpečnějších vražedkyň, standardní dobu přežití tady už překročila. A nyní má šanci na osvobození.

Dorian Havilliard je korunní princ Adarlanu. Když se tento pohledný, ač lehce arogantní mládenec dozví o otcově konkurzu na královského zabijáka, nenapadne ho nic lepšího, než si jakožto patron na znamení vzdoru vybrat právě Celaenu. Její výcvik po příjezdu do hlavního města Zlomuvalu předá na starosti Chaolu Westfallovi, kapitánovi stráží a svému dobrému příteli.

Celaena se v paláci pod kapitánovým dozorem postupně dostává zase do normy. Ačkoliv se tváří jako vážný a obávaný zabiják, endovierské vězení jí přece jen zanechalo stopy na těle i na duši. Postupně se musí vypořádávat nejen se svými protivníky v turnaji o post králova poskoka, ale i s tajemnou silou, která se na hradě objevila a hrozí mnohem větším nebezpečím, než by znamenala prohra v onom klání a návrat do dolů.

K tomu všemu se hlavní hrdinka musí nějak vyrovnávat také se svými pocity, co se týče vztahů. Princ Dorian je totiž vskutku pohledný a atraktivní, a ačkoliv by ho většinu času nejradši zabila (ale zase ne radši, než kapitána Westfalla), něco ji k němu evidentně táhne…

"Nepracuješ správně tělem. Počkej, předvedu ti to."
I když šlo o nejotřepanější a nejprůhlednější lest v dějinách svádění, natáhl ruce kolem ní a položil dlaň na ruku, kterou svírala tágo. Potom opřel prsty její druhé ruky o dřevěný rám, jemně ji chytil za zápěstí a ke svému znepokojení si uvědomil, že má tváře v jednom ohni.
Sklouzl pohledem k Celaeně a ke své úlevě uviděl, že zrudla stejně jako on, možná i víc.
"Jestli mě nepřestanete osahávat a nezačnete s výukou, vyrvu vám oči z důlků a použiju je místo těch koulí."


Zde jste viděli názorný příklad toho, jakým způsobem Celaena funguje. Ve skutečnosti většinu knihy jenom vrčí, ale nekouše. Vím, že si na toto mnozí stěžovali, na druhou stranu je ale pravda, že pokud chce vyhrát turnaj, pár let pracovat pro krále a pak být svobodná, asi by nebyl nejlepší nápad, aby vyvraždila půlku paláce. A tak nám to vynahrazuje detailními ukázkami toho, co by udělat mohla, kdyby…

Celkově se mi její charakter nakonec líbil. Těžko si pod fasádou blonďaté a křehce vypadající mladé dívky představit hrozivou vražedkyni, ale v některých okamžicích se přesvědčíte, že jí doopravdy je. Doufám, že k většímu prokázání svých schopností dostane v dalším díle více prostoru.

I další postavy byly zajímavé. Princ mi k srdci příliš nepřirostl, i když mu charakterově není co vytknout. Je hodný, spravedlivý a až na tu masku arogance a menší dávku zbabělosti dokonalý. Něco úplně jiného představuje kapitán Westfall. Toho zbožňuji snad od první chvíle a moc mu fandím. Díky němu jsem udělala něco, co normálně nikdy nedělám - podívala jsem se, jak to s ním bude v dalších dílech. Věřte, tyhle věci nedělám z opravdu dobrého důvodu a měla bych u toho zůstat. Trošku to zkazilo můj zážitek z úvodního dílu série, ale nijak neoslabilo zvědavost, takže si rozhodně přečtu i její následující pokračování.

Celkově bych to shrnula tak, že Skleněný trůn je velmi čtivá kniha (četla jsem ji do čtyř do rána a pak musela za dvě hodiny vstávat, byl to fakt super den!), která kromě zajímavých postav a nápaditého děje nabízí také příjemnou dávku magie ve velice sympatické a neotřelé formě. Jistě potěší všechny milovníky fantasy, napětí, akce a nějakých těch milostných zápletek.

Doporučuji. :-)

***

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst, vděčím tvůrcům projektu Knihobit a jejich vynikajícímu výběru. Ještě jednou děkuji.

2 komentáře:

  1. Moc se na tuhle knihu těším, avšak ještě jsem se k její koupi nedostala, doufám, že příští měsíc, už se k ní dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že není kam spěchat :) však má vyjít ještě dílů a dílů..

      Vymazat