16. listopadu 2015

Alice Clayton – Nabíječ

Tak tuto knihu jsem si přečetla poté, co mi byla mnohokrát doporučována kamarádkami ze všech možných stran. Nakonec, proč bych to nezkusila. Do té chvíle jsem všechny příběhy podobného rázu mávnutím ruky smetla ze stolu.
Stejně jako mnohé ostatní jedince, i mě totiž velký příliv erotické "literatury" na náš trh mírně řečeno znechutil. Po Padesáti odstínech a několika dalších pokusech jsem si řekla, že na toto už prostě nesáhnu. Nu, udělala jsem tu chybu, že jsem to ještě jednou zkusila… zde máte moji recenzi. :-) A prosím, snažte se to brát s nadhledem.

Knihu Nabíječ od autorky Alice Clayton vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2014.
Přeložila Jana Doležalová.

Oficiální anotace: Caroline má fantastický byt v San Francisku a dokonalého kuchyňského robota, ale nemá Óčko!
Caroline má skvěle našlápnutou kariéru, kancelář s výhledem na záliv a recept na výtečnou cuketovou buchtu, ale nemá Óčko!! Caroline má nejlepšího kocoura na světě, super kámošky a plný dekolt, ale nemá Óčko!!! A navíc, světe div se, stěnou její ložnice otřásá noc co noc její sexy soused, co si v posteli servítky rozhodně nebere. No, není to zákon schválnosti? Každé zasténání, naplácání a – bože, zamňoukání? – Caroline připomíná, že přichází nejen o spánek, ale že jí, na rozdíl od Nabíječových partnerek, chybí taky… Jo, uhádli jste, Óčko! Když bušení do zdi málem vyklepe Caroline z postele, rupnou jí nervy a oděná do sexuální frustrace a růžové noční košilky se svému sousedovi postaví tváří v tvář. Jenže jejich noční potyčka je, řekněme, jen začátek, protože s tenkými stěnami napětí mezi nimi roste…

***

Já vím. I anotace sama o sobě už je zastrašující. Asi jsem ale úchyl. Nebo trpím sebedestruktivními sklony. A tak jsem tedy začala číst…

Je vlahý podzimní večer. Mladá Caroline právě ulehá do pohodlné postele svého nového bytu, těšíc se na sladký noční spánek. S poklidem zavírá oči a její klid – pro tuto chvíli – narušuje pouze její kocour. Ale nic netrvá věčně, že?

Buch, buch… ó, bože!

Již z charakteru názvu (paní překladatelka byla tentokráte velice nápaditá) se dá usoudit, že asi nepůjde o klepání na dveře. O to půjde až ve chvíli, kdy už naše hlavní hrdinka nesnese trýznivé erotické představy, jež v ní oné "buch, buch" vyvolává a zcela logicky zakročí. Tak se stane, že se onomu nabíječi objeví jednoho večera u dveří – jak jinak, než jen v krátké, růžové noční košilce.

A máme tu seznámení! V této chvíli přichází na řadu rozsáhlé tlachání; Nabíječ alias Simon je samozřejmě člověk, který se nechce vázat, tak si jen po nocích nezávazně užívá sexu se třemi různými ženami. Caroline se naproti tomu délkou sexuální abstinence blíží statusu staré panny, a ačkoliv jsou se Simonem pouze "kamarádi", nijak to neruší její milostné představy. A tak se to táhne celou knížku. Kamarádi, kteří se postupně přestávají podobat kamarádům (zvláště díky neobyčejnému umu v případě přípravy cuketové buchty ze strany hlavní hrdinky), do toho jejich špatně napárovaní kamarádi, smskování, a tak dál.
Musím říct, že pár světlých a zároveň tmavých okamžiků tu bylo. A opět za to může překladatel! Nejdříve jsem nevěřícně valila oči na výrazy typu Óčko, párek-nazdárek a sténat jako děvka v kostele. Pak mi to přišlo i vtipný. A po nějaké době jsem měla chuť ji do toho kostela skutečně poslat a s tím párkem-nazdárkem… ehm…

I když je tu několik potenciálních scén, na kterých by se dalo vystavět něco hlubšího (například výlet do Španělska – a někteří jásejte – sex asi na 10 stran!), autorka to očividně ani neměla v úmyslu. Celkově bych knihu zařadila mezi hodně plytké oddechovky.

Žádné komentáře:

Okomentovat