6. března 2017

David Mitchell – Dům za zdí

Knihu Dům za zdí vydalo v roce 2016 nakladatelství Mladá fronta v překladu Petry Diestlerové.


Oficiální anotace
Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě…
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.




Čeho všeho jste schopni pro nesmrtelný život?

Na světě snad není člověka, který by alespoň jedinkrát v životě nezatoužil po nesmrtelnosti. Ať už z důvodu vyzkoušení všech možností, které nám život přináší, nebo jen proto, abychom předčili ostatní. Bohužel, za vše se však platí. Jakou cenu byste byli ochotni uhradit, pokud byste měli možnost žít věčně? Platili byste penězmi, hmotnými statky, vlastní duší, či byste byli ochotni obětovat život někoho jiného?

Malý chlapec se svou lehce protivnou matkou, důvěřivý policejní inspektor, neoblíbená studentka oblých tvarů, následně její homosexuální sestra a nakonec vychytralá psychiatrička. Co mají tito lidé společného? Shodou okolností, nebo možná ne pouhou náhodou, vstoupili malými dvířky v úzké uličce do tajuplné zahrady s domem, který je pro oči nevyvolených smrtelníků neviditelný. Přes zahradu do domu, z něhož není úniku, do orisonu, který je zmate a už nepustí znovu do všední reality.
V uličce bylo chladněji než venku na hlavní. Došel jsem na první roh, kde se stáčela doleva a táhla se možná padesát kroků, než zase zahnula doprava. Shora by Slade Alley vypadala jako polovina svastiky. Po celý dýlce ji lemovaly vysoký zdi, nad kterými nebylo vidět žádná okna. Ideální místo na loupežný přepadení. Prošel jsem prostřední částí, čistě proto, abych se mohl podívat superintendantovi Doolanovi do těch pichlavých oček a povědět mu, že jsem prolezl kažičkej kousek Slade Alley, pane, a nenašel jsem fakt ale ani ň, pane. A právě proto jsem narazil na ty černý železný dvířka. Vůbec nebyly vidět, dokud jste nedošli až k nim. Sahaly mi jenom ke krku a byly asi šedesát centimetrů široký. … Na těch dvířkách nebyla klika, ale když jsem přitiskl dlaň na kov, vida vida, ten zatracený krám se zhoupnul dovnitř a bez sebemenší námahy se otevřel. Trochu jsem se sehnul, abych se mohl podívat dovnitř...
Tajemný příběh, napsaný známým britským spisovatelem Davidem Mitchellem, vás pevně obemkne a nepustí, dokud vám nesebere všechen dech a nevycucne duši z těla ven. Autor si bravurně pohrává s myslí čtenáře, a pokud začne polapený čtenář doufat, že ví, co se v knize odehrává, že rozumí příběhu, tuto iluzi mu okamžitě v dalších řádcích sebere. A vy pak pouze zíráte do prázdna s otevřenými ústy a netušíte, co si máte o příběhu myslet. Zbláznil se snad autor, nebo sám čtenář?

Pokud bych měla knihu zhodnotit pár slovy, postačilo by mi jedno slovní spojení, jenž se v knize několikrát objevuje – Je to neuvěřitelný drogový trip! Byla to jízda, která se pro část čtenářů stane nezapomenutelnou a tajemně krásnou, pro ten zbytek nepochopenou a podivnou. A já se už teď těším, až se svezu na další jízdě pana Mitchella.


Za poskytnutí recenzního výtisku patří obrovské díky nakladatelství Mladá fronta.

Verča

2 komentáře:

  1. Atlas mraků je úžasná kniha. Dům za zdí mám zrovna rozčítané a som z toho skôr sklamaná. Čakala som podstatne viac. Ale verím, že ostatné Mitchellove knihy sú podobne skvelé, ako Atlas mraků, takže aj keby sa Dům za zdí do konca o moc nezlepší (osyáva mi odhadom tak 50 strán), autorovi dám ešte šancu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ač mám Atlas mraků teprve rozečtený, musím uznat, že je to jiná liga. Ale na druhou stranu, jedná se i dvě naprosto odlišné knihy, tématem i zpracováním. Dům za zdí byl tajemný, trpký, a i když autor ke konci trochu ztrácel dech, pořád to je pro mě neobvykle výjimečná kniha. Naproti tomu Atlas mraků je propracovanější, také hutnější, obsahuje více příběhů, osudů, až si říkám, jak asi autor musí být inteligentní! Každopádně si myslím, že jediné, co tyto dvě knihy spojuje, je právě autor, jinak je to, jako bychom porovnávali jablka s hruškami :D Prozatím, minimálně, dokud nedočtu Atlas, se tedy zdržuji hlasování! :) Jinak děkuji za komentář, jsem ráda, že někdo další taky propadl autorovi ;)
      V.

      Vymazat