13. srpna 2017

Sarah J. Maas – Dvůr trnů a růží


Knihu Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2016. Přeložila Ivana Svobodová.

Oficiální anotace:
Úžasný a mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete od autorky série Skleněný trůn.
Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku. Feyre čeká těžký úkol - musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.



***

Bylo, nebylo…

V zemi sužované zlými vílami žila dívka životem v pravdě pohádkovým. Tedy v tom mizerném slova smyslu. Sarah J. Maasová jí do vínku nadělila chudobu a nutnost starat se o apatického otce a dvě otravné sestry, které by každý trochu rozumně smýšlející člověk prodal do cirkusu jako krmení pro Manticoru. Leč, protože je to hrdinka, snáší své útrapy s nepochopitelným nedostatkem sebereflexe, posílená slibem daným podobně postižené, avšak umírající matce. Ovšem to by nebyla pohádka, aby se v tom zmijím hnízdě nenašlo něco pozitivního.

Tím pozitivním prvkem naštěstí není test na HIV, ale naše hrdinka Feyra. Autorka dokázala vyvážit dobré a špatné vlastnosti a i když časem sklouzne k typickému kýči motýla dolujícího se z kulky, máme tu před sebou – na fantasy poměry – uvěřitelnou osobnost.

Hned první zabití totiž proběhne pod záštitou sebeobrany, ale podpořené silnou nenávistí. Ba co víc, hlavní hrdinka dotyčného vlka – který je očividně bytostí nadpozemského původu – bez uzardění stáhne z kůže a tu potom prodá. Tento nezvykle drastický čin přivolá očekávanou pomstu v podobě další vílí bestie, která si přijde vraždu svého kamaráda vyříkat. Místo krvavého souboje na ostří drápů však dochází k podivné nabídce. Život za život stále platí, ovšem mění se podmínky. Takže místo žaludku bestie míří na místo podstatně děsivější. Území víl.

Tady začíná část, jež spolehlivě definuje cílovou skupinu, kterou jsou romanticky založené čtenářky. Z ochlupeného únosce se vyklube nechutně bohatý, mocný a krásný vílí šlechtic jménem Tamlin, který promění hrdinčino libido do podoby dietní Coly smíchané s mentosovými bonbony. Její nenávist k nadpřirozeným bytostem začíná povážlivě vlhnout. Tedy vadnout, samozřejmě.

Sarah J. Maasová je dobrá spisovatelka. Další z úspěšných produktů americké školy kreativního psaní, která má světu co nabídnout. Moc dobře ví, pro koho chce psát a jaké prostředky k tomu použít. Čtenářky převážně ve věku mezi prvním sexem a prvním těhotenstvím se dokáží s hlavní hrdinkou snadno identifikovat. Na začátku je hubená, místy lehce asociální a zmatená, aby se vlivem událostí transformovala ve statečnou krásku, po které všichni touží.

Toužení se tu příliš nemaskuje. Jen ten přerod do neodolatelné ženy působí poněkud křečovitě. Přeci jen, to, že smrtelnou dívku chtějí dva největší borci vílí říše, když donedávna sloužila pouze jako matrace potomka Vrchního Vesnického Vidláka, je trochu podivné. Ovšem mezi hlavní nedostatky bych to rozhodně nezařadil. To prostě k žánru patří. Stejně jako bezchybní, neodolatelní muži a místy rozpačitě děravá zápletka. Kdepak, co mi víc pilo krev, byla hlavní padoušice.

Na základě jejího jednání lze jen konstatovat, že nuda pravděpodobně způsobuje těžkou debilitu. Protože aby zdánlivě všemocná bytost pod jejím vlivem vymýšlela takové sebezničující hlouposti, to je moc na jakýkoliv žánr. Další variantou by mohl být původ z incestního svazku, který se jí podepsal na psychice, ale to můžeme jen hádat. Neboť o původu antagonistky se toho až tolik nedozvíme. Ne že by to vadilo. Chuděra budí dojem, že pouze chystá půdu pro záporáka dalších dílů.

To však není jediná příprava. Sarah J. Maasová se opět nevyhnula milostnému trojúhelníku. Ten nám ale zatím kalhotky přes hlavu nepřetáhne. Kdepak, druhý oslnivě krásný vílák si zatím pouze nápadně přejíždí rukou po poklopci a příležitostně se na hrdinku vrhá jako pes na piškoty. Feyra je však věrná Tamlinovi, ale náznaky, že by si dala říct, tam jsou. Co naplat; kdo četl Skleněný trůn a jeho pokračování, už tuší, kudy vítr vane.

A právě zmíněnému Skleněnému trůnu je kniha znepokojivě podobná. Autorka vzala ty samé postupy, vlastně i totožný rytmus vyprávění, a jen na něj naroubovala jiné kulisy. Nemusí to být na škodu, pokud chcete to samé. Pokud ovšem čekáte jiný příběh s jiným profilem, máte smůlu.
Shrnuto a podrženo; co byl Mark Stone pro kluky, je Dvůr trnů a růží pro dívky. Pokud ji má vaše drahá polovička na stolku, s největší pravděpodobností bude večer při sexu myslet na Tamlina – nebo Rhysanda.

***

Autorem recenze je Jarda. Pokud chcete zkrácenou verzi, nedalo mi to a níže máte výňatky z naší debaty o knize. :D Taková recenze v dialogu. Prosím, jen na vlastní nebezpečí! +OBSAHUJE SPOILERY (drobné)

Jarda: Tak dočteno.
Já: A jaký to bylo?
Jarda: Nebylo to nejhorší, ale místy k tomu mám silné výhrady. Na druhou stranu, jako romantická fantasy pro nácti a dospělé to plní svou úlohu dobře. Autorka se jen nevyhnula některým otravným klišé (včetně do dalšího dílu chystaného milostného trojúhelníku) a extrémně dementní hlavní záporačce.
Já: Omg další milostnej trojuhelník?
Jarda: Jop… hlavní hrdinka je sice popisovaná jako "obyčejná vyhublá devatenáctiletá smrtelnice", ale dva nejkrásnější víláci široko daleko by jí nejradši vojeli jako novou autodráhu.
Jeden je navíc děsnej správňák a druhej prototyp sexy bad ass borce. Nepřipomíná ti to něco?
Já: Trošičku. Kterej zatím vede?
Jarda: Samozřejmě že ten hodnej, ale před koncem málem dala i tomu druhýmu. Samozřejmě že ze zcela "sebeobětovacích" důvodů. Však ono to přijde v dalším díle. Jinak erotické scény tam jsou dvě. Obě klišoidní jako svině.
Já: To vypadá, že tě ta autorka fakt štve… :D
Jarda: Spíš nevím, kam jí zařadit. Píše dobře, ale v podstatě se od Skleněného trůnu vůbec neliší. Hlavní postava tu je ale udělaná daleko lépe. No… ve Skleněném trůnu byla super egoistická, tady zase ufňukaná. Jinak k těm trojúhelníkům. Holt jsou hlavní hrdinky ve věku, kdy myslí převážně hudrovadlem. Takže by ráda hudrovala a když jí autorka naservírovala úplně dokonalé borce bez JEDINÉ chybičky…
Já: …to je podle tebe lepší?
Jarda: Lepší nevím, ale má rozvržené klady a zápory. To ta čůza ze Skleněného trůnu neměla.
Ovšem fakt silnou výtku mám k hlavní záporačce. Nevím, jestli nuda způsobuje demenci, ale tady to tak vypadalo. Hlavní záporná diva je popsaná jako prudce inteligentní, ale chová se prudce vymaštěně. A hlavní hrdinka na konci vlastně vyhraje proto, že ji chce kde kdo ošustit. První pohádková bitva vyhraná přes kundu.
Já: (výtlem) Napiš recenzi. Bude to bomba.
Otázka pro vás!
Líbí se vám takovéto recenze? Oceníte i "materiál ze zákulisí"? Napište mi to do komentářů! :) 

6 komentářů:

  1. Super :-D :-D presne to vystihuje, co jsem si myslela u cteni :-D
    www.fantasyalatriel.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to chtěla právě taky zkusit, ale díky téhle recenzi mi to připadne jako hrozná ztráta času. :D

      Vymazat
  2. Super recenze! Knížku jsem četla, pro mě je Sarah J. Maasová objevená skvělá autorka, jejíž jazyk psaní mě velmi baví. Četla jsem od ní i sérii Skleněný trůn a obě série jsou podle mě skvělé - ale sto lidí, sto chutí. Říkám si, že škoda že neumím psát tak skvělé recenze jako ty - no snad se k tomu dopracuju.
    Kdybys měl náladu na amatérské krátké povídky, mrkni na http://svetzapsacimstrojemblog.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  3. Joo, zcela souhlasím :-D Je to zkrátka pohádka pro náctileté slečny plná klišé, ale přiznávám, že jsem to četla, a i když jsem si zpočátku říkala, jaká je to naivní blbost, tak se mi to nakonec celkem líbilo :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle bude těžké ...
    Má velectěná diktátorka (budiž její trůn stojí věčně) a zároveň správkyně tohoto blogu poslal posla, který po cestě málem pošel, že je třeba, abych z moci psavce recenze píšícího zareagoval na vděčné komentáře.
    Což je trochu komplikované, protože nejsem zrovna komunikativní typ, ač komunikační dálnici využívám často a kolem příležitostně brázdím naše lokální komunikace. Takže děkuji za chválu, ale pravdou je, že si jí zaslouží Ta-o-které-nesmím-mluvit, neboť vynakládá obrovské úsilí na to, aby mě občas dostrkala na výsluní. Takže ještě jednou a díky!
    Jarda.

    OdpovědětVymazat
  5. Tady souhlasím víc než u druhého dílu. Pro změnu.

    OdpovědětVymazat