14. prosince 2015

Johan Theorin – Na velké planině

Tak jo… ještě před učícím maratonem na předtermín anatomie (který měl začít už tak před měsícem) zveřejňuji recenzi na jednu opravdu zajímavou knihu. Nechte se inspirovat třeba při nákupu vánočních dárků! :-)

Knihu Na velké planině, kterou napsal Johan Theorin, vydalo nakladatelství Moba v roce 2015. Přeložil Jaroslav Bojanovský.

Oficiální anotace: Na rozlehlé planině Ölandu odpočívají mrtví válečníci zdoby bronzové,
připravení vstát, když je někdo vyruší. Plochou krajinou vybíhají do neznáma kondiční běžci a střetávají se s unavenými bloudícími turisty.



***

Musím se přiznat, že tuto knihu jsem volila hlavně díky její obálce. Tohle obvykle nedělám. Nějak mi to ale nedalo. Ta obálka mě úplně zhypnotizovala a já se rozhodla, že ji musím mít, ačkoliv žádné thrillery a detektivní příběhy obvykle nečtu. Věděla jsem totiž, že pan Theorin se proslavil především jejich prostřednictvím, tudíž jsem čekala něco podobného. Chyba lávky. Říkala jsem si, že to pro mě bude výzva, premiéra, ale to, co se mi dostalo pod ruce, přesáhlo veškerá má původní očekávání…

Kniha Na velké planině představuje povídkovou sbírku. Děj téměř všech povídek se opírá právě o prostředí velké planiny, ostrova Öland, jeho přilehlého okolí a moře. Nacházíme se v odlehlé části Švédska, v různých časových obdobích, za nejrozmanitějších okolností. Povídek zde najdete celkem patnáct, sbírka je multižánrová a jako bonus nám autor věnoval i několik slov na počátečních stranách.

Pokud jste četli i předchozí díla tohoto spisovatele, pravděpodobně budete nadšení zjištěním, že se některé z jejich postav objevují i zde. Já sice žádnou další knihu od něj nečetla, ale z počáteční předmluvy jsem pochopila, že takový Gerlof Davidsson, jenž je tady hlavním hrdinou hned několika povídek napříč časem, se už v předchozích titulech objevil.

Ve sbírce najdete příběhy, ze kterých vás bude mrazit, ale i takové, které vám zlepší náladu, a při četbě se zasmějete. Na své si přijdou milovníci námořních dobrodružství, duchařských povídaček, ale také lidé, co prostě milují přírodu. Autor sem zařadil i povídku pro příznivce známého spisovatele Lovecrafta, v níž se dva těžce nemocní snaží najít rostlinu uzdravení. Rozhodla jsem se vám blíže představit dva příběhy, které žánrově snad nemohou být odlišnější.

První z nich nese název Putování za přízraky a pojednává o mladíkovi, který si brigádně přivydělává prováděním turistů po planině a jejích památkách. Svou výpravu vždy končí u Šedé mohyly, velmi starého hrobu opředeného záhadami. Právě díky této povídce jsem poprvé po letech přejela tramvajovou zastávku a v noci mě budily zlé sny.

Peter cítil, že se na něho lidé dívají, znovu k nim zvedl oči. Opět spočítal jejich hlavy. Na parkovišti jsem prodal dvanáct lístků, nebo ne?, pomyslel si.
„Vykradači hledali zlatý poklad, stříbro a krásné meče,“ řekl, „ale ve chvíli, kdy přišli k mohyle a zvedli krumpáče, uslyšeli rachocení. Když se ohlédli…“
Odmlčel se v polovině věty. Ztratil řeč, právě dopočítal a už věděl, že před ním opět stojí víc osob, než by mělo.
Bylo jich třináct. Třináct hlav.

Následující povídka pod názvem Ani pták, ani ryba disponuje humornějším nádechem. Ona humornost je umocněná tím, že se jedná o jeden z mála příběhů, které se skutečně staly. Vystupují v něm námořníci, kteří jsou po dlouhé plavbě unavení stereotypní stravou v podobě ryb. Jednoho tedy napadne zprvu spásná myšlenka – uloví si labuť! Povaha této myšlenky se po její realizaci ovšem velmi rychle změní v poměrně destruktivní…

Tato labuť ve snaze uniknout noži rozevřela křídla a zcela klidně se překulila. Pak se otočila, natáhla krk, pečlivě nasměrovala zobák a kousla.
John zařval tak, že to bylo slyšet na celé lodi.
Zvedl se, labuť vyrazila za ním. Žlutočerveným zobákem se mu zakousla nejméně do tří prstů na ruce, kterou svíral nůž, a odmítala povolit. Mezitím se postavila na nohy, a stála tak na palubě v celé své velikosti.
Gerlof odhadl, že by to mohla být samice.

Vězte, že mít na palubě rozzuřenou labuť není žádná sranda. :-) Ale o tom už si třeba potom přečtete sami.

Za sebe musím říct, že autor je opravdu skvělý vypravěč. Na jeho díle jde vidět, že píše o něčem, co je jeho srdci skutečně blízké a miluje to. Myslím, že se to na kvalitě textu potom hodně projeví. Mě jako čtenáře děj jednotlivých povídek pohltil opravdu hodně, úplně jsem se do toho vžila. V závěru vážně lituji, že má kniha pouze okolo dvou set stran. Už teď si ale některými příběhy listuji znovu (což u již přečtených knih nedělám skoro nikdy, pouze u vzácných výjimek). Nakonec nezbude nic jiného, než se pustit i do dalších jeho děl. Těším se. A rozhodně doporučuji.

***

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si na jejich stránkách můžete objednat.

4 komentáře:

  1. Super recenze. Já sice nemám rozzuřenou labut´, ale divného psa, dneska mi svině rozkousala kabel :D takže co je víc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, o psovi tam je taky povídka. Plaval v moři a oni ho vytáhli na palubu. :) Tohle je knížka přesně pro tebe, fakt.. jdi do ní!

      (Šikovnej hafík :D)

      Vymazat
  2. Povídky nemám zrovna v oblibě, ale tohle mě nalákalo, dávám si do wish listu a děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě moc těší! Díky, klidně pak dejte vědět, jak se líbila, až se do ní pustíte. :)

      Vymazat