Právě učení teď zabíjí valnou většinu mého času, takže to pak vypadá asi tak, jak to vypadá teď. Recenzi na knihu píšu od půlnoci, zveřejňuji ve dvě ráno. Proč ne. Hlavní je, že jsem se k tomu vůbec dostala a mohu vám tak představit jeden ze skvostů, který se u mě právě zařadil mezi nejlepší tituly letošního roku. Pojďme si jej představit...
Knihu Budoucnost, kterou napsal Dmitry Glukhovsky, vydalo nakladatelství Knižní klub v roce 2015. O perfektní překlad se zasloužil Rudolf Řežábek.
Oficiální anotace: Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý?
Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.
***
Dovedete si představit, jak by náš svět mohl vypadat za
téměř pět set let? Jak by působil člověk, který je o celou polovinu tisíciletí
před námi? Legendární autor Metra, Dmitry Glukhovsky, se o něco podobného
pokusil. Svou vizi ukázal veřejnosti v podobě monumentálního literárního
díla, které vás dokonale pohltí.
Důležité ovšem je, překonat začátek. Čtenář se totiž ocitá
na neznámém místě, kde sleduje stejně neznámého člověka, kterak hořekuje nad problematikou
výtahů. Následně jedním takovým vyjíždí na vrchol jakési vysoké věže kvůli
jistému setkání s vysoce postaveným senátorem. Následují scény s nepochopitelnými
živočišnými výboji a úžasem nad rostlinami, pravým alkoholem a slunečními
paprsky – věcmi pro nás tolik typickými. Vydrželi jste až sem? Pak vám
gratuluji. Nyní už vás od Budoucnosti neodpoutá nic.
Představme si tedy trošku lépe zdejší prostředí a poměry.
Nenapadá mě nic lepšího, než vám ukázat jednu z opravdu výstižných ukázek.
Nyní se tedy nad
střechami pražského Starého Města, věžemi Rybářské bašty v Budapešti a
madridským královským palácem klenou stovky nových střech, jedna přes druhou, a
k tomu parky, slumy, plovárny, tovární komplexy, spací boxy, sídla
podnikatelů, stadiony, jatka a vily. Na Eiffelovu věž, Tower a dóm v Kolíně
nad Rýnem usedá pod umělými oblaky prach – ve sklepeních nových věží, paláců a
katedrál, které si nárokují opravdovou velikost a trvání na věčnost.
Neboť jen takových
staveb je hoden nový člověk, který se dokázal vloupat do vlastního těla, a tím
anulovat rozsudek smrti, který mu do DNA vepsal vousatý naturalista. Novému
člověku se podařilo sám sebe přeprogramovat. Změnil se z nepříliš trvanlivé
hračky svého Stvořitele v bytost nepodléhající tělesnému zániku, navždy
mladou a konečně nezávislou – slovem dokonalou.
Ano, nacházíme se v Evropě. Lidstvo objevilo lék na
nesmrtelnost. Vynalezlo také kompozit, z kterého se dají stavět věže
sahající do výšky několika kilometrů. Jak jste asi pochopili, jen ti
nejmajetnější žijí na úplném vrcholu a smí tak spatřit opravdové sluneční
světlo. Z historických památek se staly pouhé zašlé skvrny na pozadí nové,
krásné, úžasné civilizace. Ostatně, koho by napadlo, že se z honosné a
prastaré církevní katedrály jednou stane bordel?
Aby tato úžasná společnost fungovala, je nutné se dále
nemnožit, neboť více než sto miliard lidí na ubohou maličkou Evropu stačí. Kdo
tak ale přece jen učiní, dostane injekci a za deset let už nežije. Jeho dítě
pak vychovávají zřízenci internátu, aby se následně stalo tím, kdo podobnou
injekci píchne zase příště dalšímu provinilci. Jedním z těchto jedinců se
stal i náš hlavní hrdina. Jan je neuvěřitelný smolař, neskutečně výbušný člověk,
má zapálení pro věc, nicméně s rozumem na patřičných místech po značnou
dobu krapet zaostává. Místy nás ale dokáže i pobavit…
Výchozí situace:
Zatracený vlak se žene rychlost 413 km/h nesprávným směrem. Otázka: O kolik
hlouběji jsem v prdeli, zatímco vousáč pronesl větu „nechat si udělat
jizvy je lepší než sex“. Navrhovaný postup řešení: Vyděl 413 číslem 60 (abys
zjistil, jak dlouhou cestu urazí vlak za minutu) a potom ještě jednou dvaceti
(abys dospěl k těm třem vteřinám, které vousáč potřeboval na to, aby ti
zvěstoval svou moudrost). Odpověď: Zhruba 300 metrů. A jen co jsem si sám sobě
řekl „zhruba 300 metrů“, vězím už znovu o přibližně stejnou vzdálenost hlouběji
ve šlamastyce.
I přes značné zastoupení kostlivců a strašáků v jeho skříni,
je Janovo přesvědčení v obranu nesmrtelné Evropy téměř neoblomné. Ze
začátku se nad tím budete ušklíbat. Hlavní postava se vám bude hnusit. Budete
svědky toho, jak se jemu samotnému protiví stárnoucí lidi, s jakou neúctou
zachází s matkami a dětmi, jak neuvěřitelně oplzle se dokáže chovat.
Chvíli prostě trvá, než si člověk uvědomí, že je stále ještě člověkem a lék na
nesmrtelnost možná není vstupenkou do ráje.
Dostáváme se totiž pomalu zpět na začátek. Jan na vrcholu
věže dostane úkol. Ten úkol nesplní. Nezabije hlavního teroristu Strany života,
která usiluje o žití pro všechny, a dokonce ani neublíží jeho dívce. Namísto
toho Rocamoru nechá utéct a s dotyčnou ženou se vydává na šílenou cestu po
ostatních koutech Evropy. Zní vám to neuvěřitelně? V pětadvacátém století není
nemožné zhola nic. A já vás nechci připravit o další zážitek.
Zaujalo mě, s jakou mistrností dokázal autor vše do
detailu vymyslet a popsat. Řekli byste, že je nemožné takto žít, ale nakonec se
dostanete do hloubky každého mechanismu, odhalíte každé kolečko, které se
podílí na tom, aby to obrovské uskupení lidí vůbec mohlo fungovat. Ošizené
nejsou ani postavy. O žádné se nedá říct, že by byla plochá. Vyvíjejí se, mění,
díky autorovi konečně pořádně pochopíte, co znamená objevit krásu v ošklivosti,
a i když budete zabalení do teplé peřiny, v jistých místech vás bude
mrazit až do morku kostí.
Existuje velká spousta děl, která se nese v duchu sci-fi
žánru a troufnu si tvrdit, že ani já v tomhle ohledu nejsem žádným velkým
nováčkem. Mám ráda tituly, které sahají do budoucnosti, představují naši planetu
jinak, líbí se mi, co lidská fantazie dokáže vymyslet a hlavně je pro mě
obrovskou vzácností, když narazím na něco, čemu prostě uvěřím. A tahle kniha představuje natolik reálnou utopii, že to snad ani lépe napsat nejde.
Ačkoliv Budoucnost není lehké čtení a rozhodně nepatří k těm,
která by se daly přečíst během jedné noci, vtáhne vás. Postupně z vás udělá
lidskou zombie závislou na kafi a pravidelných dávkách energeťáků, aby vás v závěru
rozcupovala na malinkaté kousíčky. Ale vyplatí se to. Vyplatí. Věřte mi.
Moc krásná recenze. Budoucnost jsem ještě nečetla, ale tvojerecenze mě nalákala :) snad si někdy najdu čas :)
OdpovědětVymazathttp://my-ideallife.blogspot.cz/
Díky moc! To jsem ráda, že se někomu líbí. Ta kniha je opravdu super, určitě dej vědět, pokud ji přečteš a vzpomeneš si. :) A máš krásnej blog.
Vymazat:) Jé díky moc ♥ :))
VymazatOpravdu výborná recenze! Dokázala mě na knihu velice rychle nalákat :) Jen tak dál!
OdpovědětVymazatV.