Anotace:Romantický příběh o tom, že láska přijde, když to nejmíň čekáš!
Autumn zůstala zamčená v knihovně a myslí si, že už to nemůže být horší. Až do té chvíle, než přijde na to, že tam skončila s divným klukem jménem Dax. Aby nepanikařila, tak si připomíná, že se pro ni vrátí její přítel. Jenže on nepřijde. A tak musí Autumn jíst pár dní jídlo z automatu a bavit se s divným klukem. A najednou zjistí, že si s Daxem dobře rozumí. Dokonce víc, než si kdy Autumn s jakýmkoli jiným klukem rozuměla. Můžou ale jejich pocity přežít návrat do jejich původních životů?
***
Byl to jeden z těch večerů, který definitivně umlčel
i poslední ozvěny léta. Zanechal po sobě rozbředlé venkovní záhony a spoustu
hnijícího listí z obnažujících se větví. V tu chvíli jsem nutně
potřebovala hrnek horkého kakaa a k němu nějakou utěšující četbu, která by
pomohla překlenout tento bolestný fakt. (Sbohem, teplo, ahoj, nadcházející
semestře.) Kniha Po tvém boku mi
z nějakého důvodu přišla jako dobrý nápad. Ta anotace zní fakt celkem
chytlavě, nemyslíte? Knihovna, dva lidi zamčení v ní, knihy, troška
romantiky a zase knihy…
… a opět jsem své „chutě“ docela přecenila. Ale vezměme to
postupně.
V hlavní roli příběhu máme dívku jménem Autumn, která
studuje na střední škole a mezi její velké záliby patří focení. Díky své
nekonfliktní a přátelské povaze má spoustu kamarádů a je poměrně populární.
Oproti tomu Dax, další místní student, má docela jinou pověst. S nikým se
nebaví a nikdo nemluví s ním. Velká část spolužáků ho považuje za
kriminálníka nebo feťáka, případně obojí. Když proto Autumn zjistí, že je to
zrovna Dax, s kým zůstala zamknutá v knihovně, náladu jí to příliš
nezvedne.
Celkové okolnosti, za kterých se toto uzamknutí přihodí, působí
zvláštně. Zatímco si dívka narychlo odskočí, čtyři auta s jejími kamarády odjedou
na víkendový pobyt, aniž by si kdokoli všiml, že se jeden člověk postrádá. Ke
všemu pracovníci knihovny patrně nejsou zrovna důslední v kontrole toho,
zda jim čistě náhodou nějaký člověk neuvízl na toaletě – nebo kdekoliv jinde –
a s klidem si zavřou. Na tři dny. Ale co naplat, nějak se nám tam ti
hrdinové dostat musí, že?
Oproti tomu Dax tu zdá se zůstal naprosto záměrně. A i když
si o něm ani Autumn zpočátku nemyslí nic dobrého, jeho spacák, mikina a peníze
na jídlo z automatu přijdou zatraceně vhod. Zvlášť když všechny své věci
nechala v kufru jednoho z aut. Jak jinak. A tak tu ti dva přežívají.
Z namyšlené fifleny se v chlapcových očích postupně stává fajn holka
a z kriminálníka s netečnou maskou celkem citlivý kluk
s obtížným osudem. A navíc tak krásně voní! Kdyby tam zůstali o den navíc,
byla by to láska na celý život. Nebo by se Dax možná stal obětí kanibalismu. To
můžeme jen hádat. Tak jako tak, ke vzájemnému sbližování samozřejmě patří i
sdílení nějakých těch osobních informací, které zatím nikdo jiný neví. Dokonce
ani dlouholetí přátelé. A tak se dozvídáme třeba to, že Autumn trpí panickými
záchvaty. Na které bere léky. Které u sebe samozřejmě nemá.
„Máš panickou ataku?“ slyšela jsem vzdáleně znějící hlas vedle sebe. „Co normálně děláš, když máš ataku?“ Třel mi při tom záda.Měla jsem moc popletený mozek na to, abych dokázala myslet. Bylo to horší než cokoli, co jsem cítila kdykoli předtím. Potřebovala jsem čerstvý vzduch. Potřebovala jsem vidět svoje rodiče. Bráchu. Lidi, kteří si právě teď mysleli, že (…)
Výše vidíte úryvek, který jsem nevěřícně četla asi třikrát.
I když mělo jít o naprosto vážnou scénu, prostě se nešlo nesmát. A to je ten
kámen úrazu! V celé knize se nachází hrozně moc doslova primitivních
scének. Možná na tom má jistý podíl viny překladatel. Jenže i sám příběh působí
velmi jednoduše. Což není na škodu, když chcete oddechovku. Je to ale na škodu
tehdy, pokud jde o oddechovku, u které máte pocit, že autor vzal pero s myšlenkou
„napíšu NĚCO!“ Aniž by měl úplně jasnou představu, co by to něco mělo být.
Natož aby nad tím trochu přemýšlel. Jisté události působí prostě tak, jako
kdyby vás zrovna napadly a vy je tam museli za každou cenu narvat.
Pořád si ale říkám, že je to kniha pro… mladší ročníky. A od
její druhé půlky už to autorka přece jen zvládla maličko ustálit. Charakter
hlavní hrdinky, který na mě ze začátku působil stylem, že sama pisatelka
vlastně neví, jaká má být, se podařil trochu vyprofilovat. A po „vysvobození“
z knihovny už potom jde o klasickou love story ze střední se vším, co to
má obnášet – milostné trojúhelníky, sem tam nějaká party, nehoda, rozepře a tak
dále. Od této chvíle se to až na mnohdy dost nelogické chování vedlejších
postav dalo bez větších nervových záseků přelouskat do konce.
Podtrženo sečteno – v knihovně se skoro nečetlo, kakao
jsem zvládla vypít, aniž by mi vychladlo a po necelých dvou týdnech od přečtení
už si větší detaily vybavuji celkem špatně. Sice to má takové množství much, že
byste s nimi nakrmili celou armádu chameleonů, ale pokud jste už přečtli
každou oddechovku, na kterou jste jen přišli a bytostně potřebujete další,
vystačíte si.
***
PS: Nechci CooBoo dělat vyloženě blbou reklamu, rozhodně
mají i knihy, které stojí za to číst. Třeba Illuminae. Nebo celá série
Drahokamů (s bezvadným překladem!).
Pěkný večer J
Žádné komentáře:
Okomentovat