5. října 2016

Félix J. Palma – Mapa času

Hlásím těžký a velmi bolestivý návrat z dovolené. Nejradši bych tam zůstala ještě tak… půl roku. Bohužel, škola volá a peněženka zeje prázdnotou, takže pokud se nechci přidat k uprchlíkům a nějakým nepředstavitelným způsobem emigrovat, musím se s tím smířit.

Během dovči jsem ale stihla přečíst pěknou řádku knih. A na jednu z nich vám dnes přináším recenzi! :)

***

Knihu Mapa času napsal španělský autor Félix J. Palma. O překlad se postarala paní Iveta Gonzálezová a vydání má na starosti nakladatelství Host

Oficiální anotace: Strhující příběh o cestování časem z prostředí viktoriánské Anglie.
Píše se rok 1896 a celý Londýn žije převratnou novinkou – cestováním v čase. Společnost Murrayho cesty časem totiž svým klientům nabízí možnost uskutečnit dávný lidský sen a vypravit se do jiné doby. A to přesně udělá Claire Haggertyová, svérázná mladá dívka ze zámožné rodiny, která je přesvědčená, že jí žádný z nudných nápadníků nedokáže dát opravdovou lásku. Proto se vypraví do roku 2000, kde se zamiluje do muže z budoucnosti a zažije s ním milostný románek napříč časem.

Ne každý ale touží po budoucnosti. Andrew Harrington chce spáchat sebevraždu, protože ho nic nedokáže zbavit bolesti ze smrti jeho milované, prostitutky Marie Kellyové, která se stala poslední obětí Jacka Rozparovače. Když se však objeví možnost cestovat v čase, rozhodne se vypravit do minulosti a Marii zachránit.

Jenže cestování časem má svá rizika. Můžeme měnit minulost? Smíme vidět budoucnost? Sám spisovatel H. G. Wells čelí nebezpečím a paradoxům cestování časem, když se v jeho době objeví člověk z budoucnosti, který ho chce zabít a přisvojit si autorství jeho románů.

Félix J. Palma se na pozadí napínavého a důmyslně vystavěného příběhu, ve kterém nechybí osudová láska, tragická smrt ani nebezpečná záhada, osobitým a vtipným stylem dotýká různých úvah o cestování časem. Mapa časupřekračuje hranice několika žánrů a dohromady tvoří strhující dobrodružství, které vzdává hold počátkům science fiction a přenese čtenáře do fascinujícího prostředí viktoriánské Anglie.
***

Občas se mezi hromadou plevele vyskytne opravdový klenot. A ačkoliv jsem to původně neplánovala, nakonec si to nemůžu odpustit a musím vás informovat o jedné z nejlepších knížek, které jsem v tomto roce přečetla. Mapa času ostatně s plevelem nemá co dělat. Představuje totiž skutečnou záruku kvality.

Jak už nám název napovídá, titul se do velké míry zabývá časem a cestováním v něm. Kniha je rozdělena do tří víceméně uzavřených příběhů, zařazených především do doby viktoriánské Anglie. S postavami jednotlivých částí se pak místy setkáváme i v těch dalších. Jednou z hlavních a dominujících osobností je pan spisovatel H.G.Wells, jenž všechny tři příběhy jistým způsobem propojuje.

V první pomyslné části knihy se seznámíme s bohatým mladíkem jménem Andrew, který se zpočátku snaží spáchat sebevraždu. Tento příběh je velmi úzce spojen s řáděním Jacka Rozparovače v tehdejším Londýně. Jak jinak ale zvrátit osud mrtvé milované, než návratem do minulosti?

„Dobrá,“ řekl Wells, jako by mu četl myšlenky. „Hodil jste kámen do klidného rybníka a nemůžete se dočkat, až uvidíte vlny, které váš čin způsobil na hladině. Už to déle nezdržujme. Nastal čas zjistit, zda se minulost opravdu změnila.“
Wells se opět ujal role ceremoniáře, šel ke stolu, obřadně vzal krabici a s otevřeným víkem ji podal Andrewovi jako jeden ze tří králů nabízející svou zásobu kadidla. Andrew uchopil výstřižek a snažil se, aby se mu ruka příliš netřásla. Když ho začal rozbalovat, cítil, jak se mu zastavilo srdce. (…)

V dalším příběhu se z cestování v čase stává byznys. Poté, co H.G.Wells vydá svoji knihu Stroj času, se poptávka po takovýchto cestách značně zvyšuje. Řešení přináší pan Gilliam Murray se svým podnikem, který umožňuje putovat do roku 2000 za děsivými automaty. Nutno podotknout, že ani tato část není ochuzena o milostnou zápletku a dramatické zvraty zahrnující nejen Wellsův a Murrayův věčný spor.

Celý děj nám uzavírá úsek, v němž má H.G.Wells tu skutečně nejvýsadnější roli. A pokud jste si do nynějška nepřečetli anotaci, ani ji nečtěte. Nechte se překvapit. ;)

Ani po důkladném vstřebání (knihu mám přečtenou asi dva týdny) nemůžu příběhu vůbec nic vytknout. Nevadily mi delší či popisnější pasáže, protože fungovaly jako opravdu výjimečná potěcha pro oko a nenasytnou češtinářskou duši. Vážně. Autor si s tím textem hodně pohrál. Vyprávění z pohledu třetí osoby tomu evidentně vůbec neškodí. Po dočtení jsem si navíc zjistila více o životě pana spisovatele Wellse a řekla bych, že jeho charakter do značné míry odpovídá skutečné předloze. A ani ostatní vystupující postavy nepůsobí nalinkovaně – mají svůj vlastní vývoj.

V závěru bych ráda zmínila, že ačkoliv je téma cestování časem poměrně populární, žádnou komplexnější beletristickou knihu s různými úhly pohledu na tuto problematiku nenajdete. Autor se mistrně zvládá popasovat s veškerými paradoxy. Nejednou vás přiměje k zamyšlení, přičemž vám v žádném z případů nevštěpuje svoji pravdu. Působí to velmi sympatickým dojmem. A nakonec, kdo vítěžko vyvracet něco, co ještě nebylo pořádně prozkoumáno. Pěknou četbu! :)

2 komentáře:

  1. Mapu času jsem četla před... no, dlouhou dobou, ale ještě teď si jí pamatuju! Je opravdu super, hodně mě překvapilo rozuzlení všech těch příběhů. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je na ní moc fajn! Jen tak člověku z hlavy nezmizí a není zrovna dvakrát předvídatelná. :)

      Vymazat