13. srpna 2017

Sarah J. Maas – Dvůr mlhy a hněvu

Knihu Dvůr mlhy a hněvu od Sarah J. Maas vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2017. Přeložila Ivana Svobodová.

Oficiální anotace:
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.
A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?



***

Určitě se to každému z nás už někdy stalo. Díky internetu nebo jinému médiu zhlédnete úžasný trailer na film, který právě běží v kinech. Na film, který prostě musíte vidět! Protože ale nejste včerejší, zajdete nejdřív na CSFD a uděláte malý průzkum. Film má dobré hodnocení a viditelně jde o váš oblíbený žánr. Seberete tedy partu stejně nadšených kamarádů a hurá na projekci…
… kde chvíli po zahájení bezmocně zíráte na plátno a hlavou vám letí obří „what the fuck is this?!“
Film totiž vůbec neodpovídá recenzím a nálepku „fantasy sága“ dostal nejspíš od nějakého trolla ve studiu. Přesně takové dojmy jsem měl při čtení druhého dílu Padesáti odstínů růžové víly.
Přitom první díl byla příjemná, roztomilá pohádka, která mě dokázala na nějakou dobu zabavit. Mírně zmatená Feyre v konfrontaci s absurdně klišovitou královnou zla, zamilovaná do osvaleného víláka. Decentně převyprávěná kráska a zvíře.

Druhý díl působí proti němu jako fanouškovská fan-fikce. Ne však stylem psaní. Autorka opět ukazuje, že jazyku rozumí a dokáže tisíckrát popisovat to samé, aniž by se opakovala. Bohužel svůj um používá na ubíjení tempa pomocí slohového kladiva.

Děj se táhne jako horký asfalt a každému brzo dojde, že nejde o nic jiného, než přesun Feyri z jedné postele do druhé, popisovaný do absurdních detailů. Jsme doslova zahlceni zbytečnými scénami, které pod sebou definitivně pohřbí hlavní dějovou linku. Existence zlého krále, mocnějšího než královna z minulého dílu, nás devadesát procent doby nemusí vůbec trápit. Beztak tu je pouze proto, aby svými kousky stmelil obrozenou vílici s jejím nabíječem. Kterým, jak správně tušíte, už není Tamlin…

Slovo totiž dostává nebezpečně přitažlivý vládce noci. Autorka jde při budování vztahu tvrdě za svým. Nedůvěryhodnými dějovými kličkami udělá z Tamlina slabocha a ubožáka, zatím veškeré zlovolné činy Rhyase odůvodní záplavou za vlasy přitažených argumentů. Následují útěky, rozcházení, toužení, popisování… kde opět naráží kosa na kámen. Kdyby autorka na začátek uvedla, že kladné postavy jsou děsně sexy, neutrální méně sexy a zlé ošklivé, ušetřila by se přinejmenším šedesáti stránek popisu a mě zase alergie na slovo svaly.

To mě přivádí k rozměrům postav. Ne fyzickým! Těch jsem si při čtení užil až moc. Mluvím o duševním a příběhovém rozměru. Autorka si totiž navlékla okované boty a zašlapala charakterové roviny do podoby animáku z osmdesátých let. Jediným světlým bodem zůstává Tamlin, kterému její zarputilá snaha udělat z něj absolutního debila paradoxně prospěla. Díky ní zůstává asi jediným „živoucím“ hráčem na striktně černobílé šachovnici.

Černobílé je na Dvoře růží vlastně úplně všechno. Zlo, dobro, krása a ošklivost jsou podané tak jasně, jako kdyby autorka nečekala čtenářky s IQ vyšším, než poskytuje základní schopnost reagovat na světlo a tmu. Proto je mé hodnocení tři z pěti. Proč?

Protože autorka krásně píše a tahle těžká romantika s nepatrnými prvky fantasy vůbec není špatná. Jenže, podobně jako děvka v Perlovce, klame tělem. Pokud je vám mezi deseti a patnácti a chcete svou vlastní verzi padesáti odstínů šedi (ale DALEKO LÉPE NAPSANOU!), sáhněte po ní. Vám ostatním doporučuji spíš kolonoskopii. Alespoň nebudete tak trpět.

***

Autorem recenze je Jarda. :)
Opět přispívám s dialogem se zákulisí. Pokud si chcete na vlastní nebezpečí přečíst recenzi na první díl, směle do toho.
Já: Co děláš?
Jarda: Píšu ti recenzi.
Já: Tys už to dočetl? Oujé. Těším se!
Jarda: Jo… dočetl. A čekám za to nějakou odměnu, nebo nevím, protože to KURVA BOLELO.
Já: (k recenzi) Opět pobavilo. Ale vzhledem k celkovému popisu mě překvapuje, že hodnotíš tak vysoko… tři hvězdičky?
Jarda: Protože si to méně nezaslouží. Tuhle knížku cílovka musí milovat (a ostatní nenávidět). To z ní ale nedělá úplný shit. Ty bys taky dala Hvězdným válkám odpad. Já to nemůžu úplně odsoudit, protože největším problémem té knížky je NUDAAAAAAAAAA… a taky DÉÉÉLKAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA…
Poznámka k Hvězdným válkám; To není pravda!

Děkuji za přečtení. Za komentáře budeme rádi. :)

4 komentáře:

  1. Tak tahle recenze opravdu pobavila. :D Sice v mnohém nesouhlasím, ale čtení tohoto příspěvku jsem si užila. :)
    Mimochodem použití skvělých přirovnání. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jména jsou špatně napsané. A je mi 10-15 a s touhle recenzí naprosto nesouhlasím ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel nesouhlasím. Jsem zřejmě cílová skupina.

    OdpovědětVymazat
  4. Máte špatně jména:
    Feyra-Feyre
    Rhyasand-Rhysand

    OdpovědětVymazat